Nechráněné aminopeniciliny, z nichž je v perorální formě dostupný pouze amoxicilin (přípravky OSPAMOX a DUOMOX) mají být předepisovány u řady infekčních onemocnění jako léky prvé volby. Mělo by se tedy jednat o nejčastěji předepisovaná antibiotika (ATB), avšak z dat SÚKL je zřejmé, že spotřeba aminopenicilinu nechráněného (respektive samotného, tedy bez inhibitoru ß-laktamáz, jakým je např. kyselina klavulanová) je v ČR šestkrát nižší než spotřeba aminopenilinu chráněného (zejména amoxicilin chráněný kyselinou klavulanovou), který se v ČR stal nejčastěji předepisovaným antibiotikem. Tak nízká spotřeba amoxicilinu nechráněného a tak vysoká spotřeba amoxicilinu chráněného nemá oporu v doporučených postupech (viz níže). Na suboptimální preskripci se podílí i všeobecní praktiční lékaři, jak je zřejmé z výsledků dat zdravotních pojišťoven, ze kterých čerpá údaje KZP.

Je však třeba upozornit na určitý artefakt: Někteří lékaři běžně předepisují samotný amoxicilin, který není hrazen ze zdravotního pojištění a jehož preskripce ve statistikách pojišťoven (a tedy i KZP) nefiguruje (na rozdíl od výše i níže uvedených dat SÚKL, které zahrnují i nehrazené léky). Nehrazeného amoxicilinu (DUOMOX) se v ČR předepisuje asi 40 % a hrazeného (OSPAMOX) 60 %, lze předpokládat, že podobné číslo bude platit i pro všeobecné praktické lékaře jako celek. Podíl preskripce nehrazeného amoxicilinu v jednotlivých okresech se značně liší a nepochybně se liší i u jednotlivých lékařů, avšak tyto údaje o podílu hrazeného/nehrazeného amoxicilinu nejsou dostupné. Pokud však dotyčný lékař ví, že on sám často předepisuje amoxicilin nehrazený (přípravek DUOMOX), neměl by tento ukazatel své preskripce brát v potaz (viz níže).

Z celorepublikových dat SÚKL (ve kterých figuruje i nehrazený amoxicilin) je zřejmé, že v ČR činila spotřeba samotného amoxicilinu v roce 2017 celkem 1,17 denních definovaných dávek /1000 obyvatel a den (DDD/TID) a poté stoupala až do roku 2013, kdy činila 1,39 DDD/TID. Od té doby pozorujeme pokles samotného amoxicilinu na hodnoty 0,85 DDD/TID v roce 2019, 0,54 DDD/TID v roce 2020 a na 0,50 DDD/TID v roce 2021. Na těchto spotřebách se podílí nejen praktičtí lékaři, ale všechny lékařské odbornosti.

U všeobecných praktických lékařů pro dospělé se za kvalitní preskripci samotných aminopenicilinů považuje jejich podíl nad 9 % na celkové preskripci ATB. Z výstupu podílu preskripce samotných aminopenicilinů z celkové preskripce ATB v ČR ve sledovaných letech 2017 až 2021 nedosahovala prahu kvality preskripce již v roce 2017 a poté je zřejmý trend ke snižování jejich podílu na celkové preskripci. Podíl preskripce samotných aminopenicilinů na celkové preskripci ATB v ČR činil v roce 2017 - 8,33 %, v roce 2018 - 5,76 %, v roce 2019 - 3,60 %, v roce 2020 – 2,87 % a v roce 2021 - 3,51 %.

Byla provedena modelace zohledňující fakt, že nehrazený aminopenicilin není v datech KZP uveden tak, že spotřeba nehrazeného aminopenicilinu byla vynásobena indexem 1,4: podíl preskripce samotných aminopenicilinů na celkové preskripci ATB v ČR pak činil v roce 2017 - 11,66 % (kritéria kvality by tedy byla splněna), v roce 2018 – 8,06 %, v roce 2019 - 5,04 %, v roce 2020 – 4,02 % a v roce 2021 celkem 4,91 %, což je bohužel stále hluboko pod hranicí indexu kvality.

V absolutních číslech hrazených receptů byl zaznamenán pokles z 209 tisíc receptů v roce 2017 na 85 tisíců receptů v roce 2019 a poté pokles na 58 tisíc receptů na samotné aminopeniciliny v roce 2021.

Z regionálního pohledu u všech krajů alespoň jednou ve sledovaném období došlo k překročení prahu kvality, kterým je hodnota 9 %.

Nejvyšších hodnot bylo dosaženo Moravskoslezském kraji: rok 2017 – 9,74 %, rok 2018 – 7,04 %, rok 2019 – 4,56 %, rok 2020 – 3,57 % a rok 2021 – 3,83 %. Druhé nejvyšší hodnoty byly zjištěny ve Zlínském kraji: rok 2017 – 9,58 %, rok 2018 – 6,63 %, rok 2019 – 4,23 %, rok 2020 – 3,26 % a rok 2021 – 3,64 %. Na třetím místě stojí Kraj Vysočina: rok 2017 – 9,35 %, rok 2018 – 5,88 %, rok 2019 – 3,83 %, rok 2020 – 3,05 % a rok 2021 – 4,18 %.

Nejnižších hodnot bylo dosaženo v Plzeňském kraji: rok 2017 – 6,06 %, rok 2018 – 3,73 %, rok 2019 – 2,09 %, rok 2020 – 1,75 % a rok 2021 – 1,99 %. Druhé nejnižší hodnoty byly zjištěny v Hlavním městě Praha: rok 2017 – 6,05 %, rok 2018 – 3,87 %, rok 2019 – 2,48 %, rok 2020 – 2,05 % a rok 2021 – 3,18 %. Na třetím místě stojí Ústecký kraj: rok 2017 – 7,29 %, rok 2018 – 4,67 %, rok 2019 – 2,78 %, rok 2020 – 2,22 % a rok 2021 – 3,17 %.

Závěr:
Preskripce samotného amoxicilinu v ČR klesá a na poklesu nic nemění fakt, že určité procento amoxicilinu v databázích pojišťoven a tedy ani KZP nefiguruje. Ještě v roce 2017 by některé kraje dosáhly hodnoty 9 % a dostaly by se do oblasti kvalitní preskripce samotných aminopenicilinů a lze očekávat, že po hypotetickém započtení nehrazených aminopenicilinů by toto kritérium splnily ještě v roce 2018. Naději dává rok 2021, kdy byly oproti roku 2020 spotřeba navýšena ze 67 tisíc na 83 tisíc receptů a kdy narostl i podíl samotného aminopenicilinu z celkové spotřeby ATB.

Pro jednotlivé lékaře však není možno modelaci provést, neboť se jistě vyskytují lékaři, kteří předepisují pouze hrazený OSPAMOX a i lékaři, kteří předepisují pouze nehrazený DUOMOX. Pokud tedy lékař ví, že často předepisuje DUOMOX, měl by se řídit dalšími ukazateli kvality, které nezahrnují spotřebu samotného amoxicilinu, například podílem preskripce chráněných amino-PNC z celkové preskripce antibiotik (kód ukazatele OUK_PLD_004_19), podílem preskripce PNC s úzkým spektrem, atd.

Odkazy na doporučené postupy:
Společnost všeobecného lékařství: https://www.svl.cz/files/files/Doporucene-postupy/2017/DP-Antibioticka-terapie-2018.pdf
Subkomise pro antibiotickou politiku ČLS JEP, 2022, respektive SZÚ: www.antibiotickarezistence.cz/taxonomy/doporuceni/